Já to dokážu!-1.díl

Annyeong!~ Je tady první díl nové povídky. Doufám, že se vám bude líbit.

Je jedna hodina v noci a já jsem pořád ve svém menším tanečním sále. Většina holek je ještě vzhůru, ale už jenom pár. Smějí se,potichu zpívají Super Junior, ale já ne. Rozhodla jsem se zdokonalit si své taneční schopnosti. Kdo mě inspiroval? Shindong, Eunhuyk, LeeTeuk, ale hlavně Donghae. Ano, můj oblíbený člen ze Super Junior. Holky říkají, že na sobě moc dřu, a že umím skoro všechny sestavy,který on tancoval. Jo, ale já chci umět všechny. Nevím proč to dělám, ale strašně mě to baví. Měla jsem puštěnou hudbu a tancovala jsem. Soustředila jsem se jen na tanec, na nic jiného. Dotancovala jsem a dívala jsem se na sebe v zrcadle. Byla jsem hodně udýchaná a slyšela jsem potlesk? Podívala jsem se na Jaeru, Naomi a Ayumi, jak stojí u dveří, usmívají se a tleskají mi. „Vy jste tady celou dobu?“ zděsila jsem se. „Ne, jenom pár posledních minut.“ řekla Naomi. „Takže celou dobu, co jsi teď tancovala.“ řekla Ayumi a Naomi se zapřemýšlela. „Jdeš zítra do školy?“ zeptala se Jaera. „Ne,máme jenom přednášky,na kterých nemusím být. Proč?“ zeptala jsem se podezřívavě. „Jenom tak.“ usmála se Jaera. „Měla by sis jít lehnout.“ poznamenala Ayumi a Naomi kývala hlavou. „Nechci. Ještě ne.“ usmála jsem se. „Ale my jdem. Dobrou!“ řekla Ayumi a společně s Naomi odešly. „Co zítra děláš?“ zeptala se mě Jaera po dlouhém tichu. „To, co dneska.“ usmála jsem se. „Super. Zítra jdeme všechny ven.“ poznamenala Jaera. Podívala jsem se na ni. „Užijte si to.“ usmála jsem se. „Jdeš s náma. Povinně, nejde to, aby ses pořád zavírala tady! Potřebuješ jít ven! Nechci slyšet žádný námitky!“ řekla Jaera a odešla z místnosti. V místnosti jsem zůstala jenom já a plakáty Super Junior. Sedla jsem si na zem. Po pár minutách jsem sebou praštila a usnula.

Ráno jsem se probudila díky holkám. Vylily na mě flašku vody. Rychle jsem se zvedla. „Co to děláte?!“ řekla jsem. Ony se začaly smát. Udělala to Lulí. „Jsem si mohla myslet! Lulino já tě praštím!“ zaječela jsem na ni. „Nepraštíš! Já jsem Heechul!“ začala na mě ječet. „Jo? V tom případě jsem já Donghae!“ zaječela jsem na ni a obě jsme se začaly smát. „Strašně na sobě musíš dřít. Nech toho Yuri.“ řekla Elish a tvářila se vážně. „Ale já nechci, Elisho.“ řekla jsem jí a odešla jsem se převlíct. „Aspoň se nasnídej!“ zaječela na mě. Nechci snídat. Když pomyslím na jídlo udělá se mi blbě. Převlíkla jsem se, vyčistila zuby a byla jsem nachystaná jít ven. „Co jídlo?“ zeptala se mě Nika. „Nic.“řekla jsem. Nikdo mi na to nic neřekl. „Tak kdo s kým chce jet v autě?“ zeptala se Gaby. „Pojedu já, Nika, Naomi, Ayumi a Yuri. Ostatní se rozdělte.“ řekla Jaera a šla směrem k jejímu autu. Jaera mi nařídila, ať si sednu na sedadlo spolujezdce, tak jsem to udělala. Nika, Ayumi a Naomi se poskládaly vzadu. Všechny jsme si zaply pásy a vyjely jsme. „Proč nechceš jíst?“ začala mluvit Jaera. Povzdechla jsem si. Tak proto si mě chtěla vzít do auta a ještě vedle sebe, jo? „Jaero, když pomyslím na nějaký jídlo udělá se mi zle! A nejvíc ráno!“ řekla jsem a sklouzla jsem po sedadle, takže jsem skoro ležela. „Aha.“ kývla Jaera. Po celou tu dobu jízdy na mě nepromluvila. V autě bylo celkem ticho. Ayumi, Nika a Naomi se chvilkama o něčem bavily, ale já jsem neposlouchala. „Jsme tady.“ řekla Jaera s úsměvem a zaparkovala blízko vchodu do nákupního centra. Vystoupila jsem a podívala se na ostatní holky, jak mají natěšené výrazy. „Jdeme!“ zavelela Ayumi a všechny nás táhla dovnitř. V nákupním centru bylo tolik lidí. Nechtělo se mi tady být, ale doma bych zase poslouchala řeči holek, že na ně kašlu. Nechci to znovu poslouchat, ale mně na tom tolik záleží! Dobře, musím se uklidnit a zapomenout na tancování.

„Vyzkoušej si tohle! Jo a tohle! A ještě tohle!“ Gaby na mě házela oblečení, který jsem si podle ní měla zkusit. „Dělej! Zkoušej!“ dotlačila mě ke kabinkám a přikázala mi, ať si to vyzkouším. Holky si stouply jako kdyby procházela nějaká hodně známá hvězda. „Já ven nejdu!“ řekla jsem a dívala jsem se na sebe v zrcadle. „Dělej!“ Gaby mi začala vyhrožovat. Její vyhrožování na mě neplatilo, ale nakonec mě vytáhla ona sama. Ty šaty, co jsem měla na sobě jí neodpustím! „Taková sladká holčička!“ řekla provokativně Lulí a vrhla jsem na ni vražedný pohled. „Ty šaty ti sluší. Vezmeš si je!“ usoudila Gaby. Ty světle růžový šaty s volánkama, mašličkama a krajkama si mám vzít?! Ani náhodou. Nenadála jsem se a už na mě Gaby rvala další oblečení. Odešly jsme z obchodu a oddychla jsem si.

Prošly jsme kolem nějakého obchodu, kde mě naprosto uchvátil jeden model. „Co je ti?“ zeptala se mě Lulí a podívala se směrem, kam jsem se dívala já. „Už chápu.“ řekla Lulí a holky odešly. Já jsem pořád stála na tom samém místě a dívala se na to oblečení. Po chvilce mi probliknou hlavou fotky Super Junior, jak měli úplně stejný oblečení! Tohle byl model, co měl na sobě Donghae. Musela jsem si to koupit.

„Holky, jdu se ještě projít!“ řekla jsem a zamávala jsem jim ze dveří. „Kam zase letíš?!“ zeptala se mě Naomi, ale už jsem jí neodpověděla. Procházela jsem se, kudy jsem mohla. Soul je tak nádherné město. Byla jsem venku až do tmy. Někdo zapískal, otočila jsem se a viděla jsem, jak se ke mně někdo blíží nebezpečnou rychlostí. Potom jsem uviděla,že mi kolem noh proběhlo něco malého a bílého. Zastavilo se to u nohy a čekalo až přiběhne ten muž. Vzala jsem to malé, bílé a roztomilé stvoření ze země a držela jsem to v náručí. Po chvilce jsem poznala, že to je pejsek. „Díky, že jsi chytla Badu.“ řekl mi ten muž. „Jsem manažer Super Junior. Tahle malá ďábelská věc utekla Donghaemu. Ještě jednou ti děkuju.“ řekl, uklonil se a vzal si Badu. „Manažer koho?“ řekla jsem a zamrkala. „Super Junior.“ usmál se a podíval se na auto, které přijelo. „Už musím jít. Donghae čeká v autě. Měj se hezky.“ uklonil se a odběhl se psem v náručí. Stála jsem tam a nemohla jsem tomu uvěřit. Běžela jsem domů a řekla jsem to holkám. Taky tomu nemohly uvěřit. „Co když si tě potom Donghae najde a poděkuje ti sám?“ řekla Gaby a dívala se na moji reakci. „Možná.“ usmála jsem se.

U Super Junior
„Donghae, ta holka zastavila Badu. Měl bys jí poděkovat za mě. A myslím,že jsem ji už někde viděl.“ řekl manažer Donghaemu. Donghae jenom kývl. „A myslím, že není sama. Jsou s ní ještě nějaký holky. Rád bych je poznal. Třeba mají nějaký talent.“ řekl manažer a ostatní členové zpozornili.