Já to dokážu-2.díl

Mám tady pro vás druhý díl povídky já to dokážu. Vidím, že tahle povídka má celkem slušný úspěch. ;)

Je 6 hodin ráno a už jsem na nohou. Mám na sobě věci na trénování a už si to mířím do svého tanečního sálu. Potichu si pustím písničky a začnu se protahovat. Po deseti minutách protahování konečně začnu trénovat Mr.Simple. Bez snídaně. Kdyby tohle viděla Jaera, zabila mě. A Ayumi taky. Musím pořádně trénovat, abych taky někdy něco dokázala! Nikdo a nic mi v tom nebrání! Při tancování si dokážu pročistit hlavu. „Kde je?!“ slyšela jsem, jak Jaera ječí. Netrvalo dlouho a vlítla ke mně. „Okamžitě do kuchyně!“ přikázala mi. Vypadala hodně naštvaně, tak jsem jako pejsek poslušně poslechla. Všechny holky seděly kolem stolu. Ayumi mě sledovala, jak přicházím. „Za prvé tohle sníš! Za druhé, co to včera bylo? S tím psem?“ Začala jsem se Jaery bát. „Sním. A Bada se u mě zastavil.“ odpověděla jsem. Strčila jsem si lžičku cereálií do pusy. Jakmile jsem to spolkla, ucítila jsem nepřijemný pocit v žaludku. Udržela jsem jídlo v sobě. Holky mě sledovaly,jak jím. „Musíte mě takhle sledovat?!“ naštvala jsem se. „Promiň.“ omluvilo se pár holek a začaly se bavit mezi sebou. Když jsem dojedla odkašlala jsem si, aby mě vnímaly. „Ve skříních máte každá překvapení. Doufám, že se vám bude líbit.“ oznámila jsem jim a odešla do sálu. Všechny se rychle zvedly. Po chvilce jsem slyšela ječení. „Děláš si srandu?! Vždyť to je to oblečení, co na sobě měl Yesung!“ ječela Naomi a běžela za mnou. Skočila mi okolo krku. „Děkuju, děkuju, děkuju!“ děkovala mi. Po Naomi se na mě pověsily další holky. Všechny jsme díky nim spadly na zem. Smály jsme se. „Tak si to oblečte,jo? Jdeme ven!“ usmála jsem se a všechny odběhly do pokoje. Povzdechla jsem si a dala si vlasy pryč z obličeje. Tak tohle by jsme měli. Jdu se taky převlíct.

„Kam to jdeme?“ zeptala se Gaby zvědavě. „Do kina.“ ušklíbla jsem se a holky se na mě podívaly dost divně. „Do kina? Fakt?“ Kývla jsem. Hodně holek se na nás dívalo. Samozřejmě, že nejspíš záviděly.

U Super Junior

„To jseš těhotnej, že jsi snědl všechno, na co jsi přišel?“ řekl Eunhyuk a ušklíbl se. „Jo no, jsem. S tebou!“ vyplázl na něho jazyk Donghae. „Fakt?! Kdy se to stalo?!“ řekl Eunhyuk šokovaně. „Já sám nevím.“ odpověděl zděšeně Donghae a začali se mlátit. „Domácí násilí!“ zaječel se smíchem Yesung. „Sakra! Uklidněte se!“ zavelel Heechul a všichni zmlkli. „Co se děje Chulie?“ zeptal se Siwon. „Ta holka, co včera předala Badu manažerovi je naše fanynka.“ řekl Heechul. „No a?“ řekl Sungmin bez zájmu. „Právě teď si to pochodují do kina v oblečení, který jsme měli my na sobě!“ řekl Heechul. Donghae vyprsknul pití, co právě pil. „Neprskej!“ zařval Kyuhyun, kterej měl mokrý tričko od Donghaeho prskání. „Promiň.“ omluvil se potichu Hae. Vzal si pití a odešel do pokoje. „Co je mu?“ zeptal se Eunhyuk. Ostatní pokrčili ramenama.

V kině

Zabraly jsme celou a taky nejlepší řadu. Holky mi říkaly, že jsem geniální, ale já jsem si to nemyslela. Budu geniální až budu umět ty sestavy. Cítila jsem, jak se na mě někdo upřeně dívá. Podívala jsem se tím směrem, kde seděl jakýsi muž. Nepoznávala jsem ho, ale vím, že se na mě díval. Holky si užívaly film, ale já jsem ho ani nevnímala. Dívala jsem se na plátno, ale nevnímala jsem děj.

„Ten film byl skvělej!“ básnily holky. Mluvily o tom celou dobu, když jsme šly domů. Zase ten pocit, někdo na mě zírá. „Yuri, jsi v pohodě?“ zeptala se mě Elish a šla vedle mě. „Co? Jo jasně, jsem v pohodě.“ odpověděla jsem a podívala se za sebe. Cože?! Vždyť nás sleduje ten manažer! „Holky, jděte napřed, jo?“ řekla jsem. Ani si nevšimly, že jsem se odpojila. „Proč mě sledujete?“ zeptala jsem se naštvaně. „Nařídil mi to Donghae. Mám vám tohle předat. A chce se s vámi vidět. Poděkovat vám.“ vysvětloval mi a vypadal trochu vystrašeně. „Ani vlastně neví, jak se jmenujete. Jenom ví, že jste jeho fanynka.“ pokrčil ramenama. „Vlastně chce vidět vás všechny. Tady máte dvě obálky. V jedné je dopis od Donghaeho. V druhé je smlouva na váš koncert. Budete vystupovat v jednom koncertním sále. Podrobnosti vám řeknu jindy, ano? Zítra mi zavolejte a domluvíme se na schůzce.“ vysvětlil mi, dal mi obálky a rychle šel pryč. Tak tohle bude ještě zajímavé.