Tady je první díl povídky "Nikdy neříkej nikdy". Doufám, že se vám to bude líbit. Speciální věnování je Kaoru Park ^-^.
Sedíme v kavárně a povídáme si. „No, ale kdyby tady měli SuJu koncert, tak by to bylo úžasný, že jo?“ říkala nadšeně Kaoru. „Yuri? Yuri! Zase mě neposloucháš!“ řekl naštvaně a napila se vody. „Ale jo poslouchám, Kaoru.“ usmála jsem se. „Říkala jsi, že by bylo úžasný, kdyby tady SuJu měli koncert.“ Kaoru si mě změřila pohledem a vypadalo to, že přemýšlí nad tím, co se mi honí hlavou. V duchu jsem si pořád zpívala My everything nebo něco od SuJu a představovala jsem si, jak bylo úžasné, kdybych byla s Donghaem a Kaoru s Eunhyukem. Bohužel, asi se nám to nikdy nesplní, ale přece jenom naděje umírá poslední, ne? Věřím tomu, že je jednou uvidíme! Kaoru začala kňučet. „A víš co je nejhorší? Že se nikdy nedostaneme do Koreje ani na koncert SuJu. A umíme korejsky. To je na nic!“ Usmála jsem se. Delší dobu jsem měla jistou věc v plánu. Ta jistá věc jí udělá ohromnou radost a bude mě mít ráda víc, než teď. Ne, nechci si ji „malým dárkem“, který ji dám koupit, ale chci nám splnit sen. Podívala jsem se na mobil, kolik je hodin. Musela jsem se usmát, když jsem viděla svoji tapetu. Jsou čtyři odpoledne, ale asi nikam nespěchám. S Kaoru jsme si dál povídaly o SuJu a našich plánech.
Doma jsem si sedla k notebooku a dívala jsem se na různý videa se SuJu. Potom jsem si psala s holkama z fb a byla jsem na skypu, ale Kaoru nikde. No nevadí, stejně musím hledat ty letenky. Hledala jsem skoro celej večer a teď konečně jsem našla to, co jsem chtěla najít. Let do Soulu celkem levně. Ubytování v hotelu, kterej vypadal skvěle! Rychle jsem to objednala. Šla jsem se najíst, a když jsem se vrátila v mailu jsem měla zprávu. Odepsali mi do půl hodiny, že si můžu zítra ráno vyzvednout letenky. Měla jsem ohromnou radost! Nemohla jsem tomu uvěřit, že vážně poletíme do Soulu společně s Kaoru! Těšila jsem se. Když jsem šla spát nemohla jsem usnout nadšením!
Ráno jsem vstávala v sedm,abych to všechno stihla. Vlastně jsem ty letenky chtěla držet v ruce, co nejdřív. Nasnídala jsem se, vyčistila si zuby, oblíkla se, učesala a chvilku jsem se jenom tak dívala na televizi. O půl osmé jsem vyrazila do města. Půl osmé ráno a už jsou všichni ve městě, nechápu. No, to je jedno. V tramvaji jsem nemohla chvilku sedět, protože jsem čekala až konečně vystoupím na zastávce, kde mám vystoupit. Konečně zazněl název zastávky a já jsem vystřelila ze šaliny. Málem jsem porazila jednu starou paní, ale je mi to jedno. Přece jenom dneska je můj nejšťastnější den v životě. Dorazila jsem na místo, kde jsem si měla vyzvednout letenky, ale tam nikdo nebyl. Volala jsem tam a nějaký muž se starším hlasem mi řekl, že jsou dneska na úplně jiné ulici. Takže jsem zase šla na zastávku, ale pomalu. Měla jsem sluchátka v uších a kopala jsem do kamínku, protože jsem byla naštvaná. Dneska jsem byla ochotná vstát brzo, ale když mě jednou budila Kaoru říkala jsem jí,ať jde pryč a nechá mě. Ona se mi smála a říkala, že jsem jako Donghae, ale po ránu mi to bylo celkem jedno. Zrovna jsem poslouchala Mr.Simple a málem jsem na zastávce začala tancovat. Lidi se na mě začali divně dívat, protože jsem vážně trochu tancovala. Přijela tramvaj a radši jsem rychle nastoupila. V tramvaji se viděla holku, která měla tašku ze SHINee, ale nechtěla jsem jí něco říkat. Začínám být vážně hodně netrpělivá, ale já se ani nedivím. Takový důležitý den.
Držím ty letenky! Držím ty letenky! Jo! Hned jsem volala Kaoru jestli se nechce sejít a řekla, že jo, ale měla ještě rozespalej hlas, takže jsme se domluvily, že se sejdeme až v devět. Teď je osm. Super, mám čas na to, abych se šla podívat na nějaký cdéčka nebo něco takovýho. Můj plán byl takovej, že půjdeme třeba nakupovat a budu dělat jako by nic. A potom jí to ukážu. Už vidím její reakci. Ječení, skákání a usmívání se, potom mě obejme. Bude strašně ráda, ale i já jsem ráda. Huuf, už se tak těším až přijedeme na letiště, oznámí nám let a potom budeme sedět v letadle. A možná, možná.. Uvidíme v Soulu Super Junior! Můj další plán by mohl být uskutečněn v Soulu, protože by tam měli mít SuJu koncert.
Devět hodin a s Kaoru jdeme nakupovat. Dělám jako by nic. Pomáhám jí vybírat oblečení a neustále přemýšlím. „Yuri, co tohle?“ zeptala se mě Kaoru a vytrhla mě z přemýšlení. Měla na sobě krajkový černý šaty. „Vypadáš skvěle.“ usmála jsem se a dál jsem přemýšlela. Co když něco tuší? Ne, nemůže nic tušit, když jsem to nikam nepsala a číst myšlenky mi neumí. Musela jsem se nad touhle blbou myšlenkou usmát. „Co se usmíváš?“ zeptala se mě Kaoru a šly jsme zaplatit ty šaty. „Ale nic. Na něco jsem si vzpomněla.“ zazubila jsem se a cupitala jsem za ní. „Potřebuju nový boty.“ řekla Kaoru a vytáhla jsem letenky. Nemohla jsem to vydržet jí to neříct. „Pořádně se na tyto papírky podívej. Možná se ti zdají obyčejný, ale nejsou to obyčejný papírky.“ řekla jsem jí tajemným hlasem. Podívala se na papírky a za chvilku se na její tváři objevil šťastný úsměv. V obchodě začala ječet a skákat radostí. Objímala mě a málem mě udusila. „Pusť mě!“ řekla jsem přidušeně a pustila mě. „Kdy letíme?“ zeptala se a skoro brečela štěstím. „O víkendu. Na sbalení věcí máš dva dny!“ řekla jsem jí s úsměvem.
2024 ©