Mám tady povídku na přání pro Ayumi. Je to na párování AyumixRyeowook. Doufám, že se ti to bude líbit Ayumi. Promiň, že je to tak krátký, ale už bych asi nic nenapsala. Nebo bych něco napsala a byla by to hrozná blbost.
„Ach jo.“ povzdechla jsem si, když mi zase spadly učebnice. Klekla jsem si na zem a posbírala jsem je. Rychle jsem je hodila do školní tašky a šla jsem na další hodinu. Kolem mě prošel ten, od kterého chci, aby mi aspoň jednou s něčím pomohl. Nezavadil o mě ani pohledem, a to mě nejvíc mrzelo. Vlastně možná ani nevěděl, že existuju. Realita je krutá. Šel směrem do třídy. Měl hodinu stejnou jako já. Běžela jsem do třídy. Podívala jsem se na místo, kde většinou seděl. Zastavil se dech, když jsem viděla, jak se usmívá. Zdálo se mi to nebo se na mě podíval. Ne, nezdálo se mi to. Opravdu se na mě podíval! Celou dobu mě přehlížel, ale teď mi věnoval pohled. Bylo to úžasné! Sedla jsem si na místo a čekala až zazvoní.
Celou hodinu jsem byla nervózní. Balila jsem si věci, a když jsem se zvedla, uviděla jsem ho. Stál u mě a usmíval se. „Ahoj.“ řekl mi. „A-ahoj.“ odpověděla jsem. „Půjčila bys mi prosím sešit? Nestihl jsem si to všechno zapsat.“ zeptal se mě a usmíval se. Byla jsem v sedmém nebi. „Je ti něco?“ zeptal se mě a nejistě se podíval. „Jo, promiň.“ zatřepala jsem hlavou. Vylovila jsem sešit z tašky a podala jsem mu ho. Usmála jsem se a on se taky usmál. Držela jsem sešit a on ho taky držel. Dívali jsme si do očí. Nechtěla jsem, aby tahle chvíle skončila, ale musela. Pustila jsem sešit a uhnula jsem pohledem. Rychle jsem si vzala věci a utíkala jsem ze třídy. Tohle byl nejúžasnější den za celou tu dobu, co jsem na téhle škole. Šla jsem po chodbě a cítila jsem,jak mi hoří tváře. Je tak nádherný, ale nikdy nebude můj. Ale po dnešním okamžiku ve třídě by mohl. Ne, nemohl. Přece jenom holky po něm šílí. Mrzí mě to, ale ten okamžik byl tak zvláštní! Ale byl tak, tak nádherný! Chci, aby se to stalo znovu! Podívala jsem se na hodinky. Nejvyší čas jít domů.
„Co bylo ve škole?“ zeptala se mě mamka, když jsem přišla domů. „Nic zvláštního.“ odpověděla jsem a namířila jsem si to rovnou do pokoje. Vlastně ne. Dnešní školní den je úžasný! Miluju tenhle den! Miluju jeho! Chci ho znovu vidět! Chtěla jsem se vykřičet. Říct všechny svoje pocity, ale copak můžu? Nemůžu. Školní tašku jsem si hodila na postel a rychle jsem zapla počítač. Byla jsem šťastná. Úkoly do školy jsme neměli ani jsme se neměli učit. Skvělej den! Na facebooku jsem si psala s holkama. Všechny mi udělaly ještě větší radost,než mám. Přišla mi žádost o přátelství. Dívala jsem se na to, od koho ta žádost je. Byla jsem v šoku! Ryeowook si mě chce přidat! Ten Wookie! Po dnešku? Možná se vážně něco stalo. Přidala jsem si ho. Po pár minutách mi napsal. Napsal mi jestli zítra nechci jít ven. Řekla jsem, že klidně a byli jsme domluvení na 14:00 v parku. Těším se! Vypla jsem počítač a šla jsem si lehnout, aby mi to rychleji uběhlo.
Je sobota! Další nejúžasnější den mého života! Ráno jsem vstala schválně brzo,abych se stihla nachystat. Chtěla jsem vypadat pěkně, ale ne zase, abych vypadala jako nějaký holky. Oblíkla jsem se jako každý den. Podle mého stylu, takže to nebylo nic přehnaného. Čas se neuvěřitelně táhl, tak jsem si zapla počítač a šla na facebook za holkama ze skupiny SM na pánvičce. Psala jsem si s nima. Blížila se ona hodina a vypla jsem počítač. Obula jsem si boty a pomalu jsem vyšla z domu. Šla jsem pomalu, jako kdybych nikam nespěchala. Blížila jsem se k parku. Srdce mi začalo tlouct vzrušením a zároveň strachem. Můj idol mě ze dne na den pozval ven. Je to tak zvláštní. Že by se moje přání splnilo? Vypadá to tak. Uviděla jsem ho. Už čekal. Co mě uviděl, jak přicházím zamával mi. Přišla jsem k němu a usmál se na mě. „Ahoj Ayumi.“ Pousmála jsem se. „Ahoj Wookie.“ Překvapeně se na mě podíval. „Promiň. Nebudu ti tak říkat.“ řekla jsem a podívala se do země. Wookie se zasmál. „Ne, ne. Líbí se mi to. Klidně mi tak říkej. Mimochodem.. Tady máš.“ usmál se a podal mi kytici červených růží. „Děkuju.“ usmála jsem se a asi jsem se červenala. Napřed jsme šli do kavárny, potom jsme šli na menší nákup. Chovali jsme se k sobě jako nejlepší kamarádi. Bylo to skvělé! Strávili jsme spolu celý den. Západ slunce byl tak krásný. S Wookiem jsme se zase přemístili do parku, kde jsme pozorovali západ slunce. „Ayumi?“ řekl najednou Wookie a lekla jsem se. „Ano?“ odpověděla jsem a usmála se na něho. „Víš..“ odmlčel se a dostala jsem strach, co řekne.
„Líbíš se mi už delší dobu, ale nevěděl jsem jak ti to mám říct.“ usmál se. Miluju jeho úsměv. Miluju jeho! Byla jsem trochu zaskočená. „Taky se mi líbíš.“ zašeptala jsem a podívala se na zem. Není potřeba slov. Chytl mě za bradu, zvedl mi hlavu a políbil mě. Tohle je vážně nejúžasnější den mého života!
2024 ©